Soutěžní příspěvky

Láskou kousek po kousku nechat se hřát,
o tom může každý snílek nechat si zdát,
budit se v pravou půlnoc a něco si přát,
to je kouzlení noci, kterého se nechci vzdát.

Nikdy není pozdě začít doufat,
že život není o tom nevěřit a zoufat,
pokud se podaří dvěma lidem se objevit,
musí se přeci váha lásky projevit.

Je páteční večer a v televizi opět nic. Děti spí a manžel sedí u počítače a hraje ty svoje hry.

"Lásko, jdu si lehnout. Neseď tam zase do půlnoci!"

Slibuje. Něvěřím mu, jelikož jak začne hrát, zapomíná na čas. Ale jsem optimistka a snílek a tak se pokouším manžu zlákat do postele.

"No jo už jdu jen ještě musím vyhrát tuhle bitvu," zní jeho odpověď.

Tento příspěvek není soutěžní, ale neodolala jsem a chtěla jsem to vyzkoušet.

"Půlnoc - je pozdě" - řekla
"Prosím lásko"- hřej mě ještě
dva snílci, co dali si kousek sebe,
kouzlení kapek deště.

Váhu slova láska
kdo může znát,
můžeš snít, však ráno se vzbudíš,
dobře si rozmysli, komu ji dát:
věříš, nevěříš?