Deset slov - Srpen a září 2008

Kroužím po pokoji, v očích třpytí se mi slzy, to, co včera z úst vyklouzlo mi, mě teď neuvěřitelně mrzí. Vyhlídka na zkažený víkend, měsíc, rok spát mi nedovolí. Musím to být já, co udělá první krok, ačkoli mou hrdost to tuze bolí. Po okolí se nervózně rozhlížím, cítím to známé mravenčení. Nožky pomalu brouzdají se ke dveřím, jiného východiska však není. Krátce zaváhám a volám zpět svou víru. Ano, jsem rozhodlá: teď půjdu a vykouřím…. vykouřím si s manželem tu sladkou dýmku míru.

Brouzdám mezi regály a zuřím. Nevěděl jsem, že sehnat dýmku je takový problém. Zuřím a v duchu nadávám na manželku, která mě sem vyslala. To je zase víkend! Kroužím tu jako idiot a je mi jasné, že vyhlídka na sehnání tohoto dárku pro jejího osmdesátiletého dědečka je čím dál více mizivá. Což o to, mně by to zase tolik nevadilo, ovšem při představě jejího protáhlého obličeje, a hlavně - těch řečí ! raději pokračuju ve hledání.

Brouzdám si krajinou vzpomínek v okolí dětských vyhlídek, znejistím, když vidím dva známé co nemůžou tu už být chci nedovolit jim odejít.... Moc krátce jsi tu byl, ten první prázdninový víkend Tě už nepustil vypít si sklenku vínka, zkusit jak chutná dýmka... Kroužila tu už jednou a pak si přišla pro Tebe vzpomínám a mávám Vám DO NEBE ...

Vyhlídka na blízký víkend mi nedovolí brouzdat či kroužit dlouho po okolí, ale jen krátce věnovat se čtení... Dnes je to páně Simenona prozaická"Maigretova dýmka, znejistím,text nějak známý je mi... Vysvětlení je kupodivu prosté, má skleróza mi zdárně umožňuje číst detektivku popáté či posté... Srdečně zdravím,docela jsem si s deseti slovy pohrál...Jarda