Deset slov - Duben 2008

T ohle sousnoví jsem v Praze zanechala jícen
E nergji statisíce DUŠÍ a hmotnost nekonečných lásek
N e, já nemohu říct, že ČARODĚJNICE
P íší opravdovější příběhy než kdokoli jiný se srdcem obráceným v čase, kde
R omantici jsou umírající lidé s odhodláním uvěřit neuvěřitelnému taky...
I motýli
B y rádi zanechali KAMENÍ na našich hlavách.. jenže Praha /Brazílie/
E stonsko a eskymáčí teplo

Velký úklid Pokud čarodějnice něco nesnášejí kromě dobroty, lásky a průzračné duše, pak je to chvíle, kdy je třeba doma uklízet. Jaga věděla, že ten den po staletích už není možné odkládat. Když se rozhlédla, musela objektivně přiznat, že by si domů už netroufla pozvat ani hejkala, a to dobře věděla, v čem ten žije.

Na zahradě stojím,jak panák bez duše opíraje se o kmen moruše, uklízet měl bych,neoddávat se snění, že létat chtěl bych,nápad zlý to není. chtělo by to jen,čarodějnice radu. Jak při dopadu,třeba na kamení, jen minimálně namlátit si bradu. Srdečně zdravím! Jarda

V zahradě plné sušeného listí, kamení a zvadlých růží, v zahradě, kde kdysi bavili se ženy i muži, sedím teď sama a snažím se to chápat, pod kmenem vrby chce se mi plakat... Duše má letí podívat se drze, co vše se ztratí v husté mlze a co musím uklidit z mysli své pryč, než příjde nápad jak znova žít a hlavně chtíč. Byl tady smích, radost a láska... a pak přišla ta čarodějnice! Největší kráska a promění můj život tak, že nic mě už neláká. Omluvte mě, jdu si dát opět panáka! Nechám si namlátit od života pěstí,

Každý kdo má duši čistou, jak rozkvetlá zahrada,
ten má šťastnou budoucnost, stejně jak náš strýc Láďa.

Nezlekala ho čarodějnice, která létat neumí,
hned jak vlétla nad zahradu, tak si namlátila bradu.

Napálila vedle kmenu, do hromady kamení.
Proč? - to říci nedovedu, možná je to znamení.

Na zahradě strejda stojí, jako panák vypadá,
tváří se jak mrtvola, za hlavu se popadá.

Najednou však dostal nápad, čarodějku za nos vzal,
uklidil ji do sklepa, kameny ji zaskládal.

Tak to občas chodívá, když se uklízet nechce,

Moje žena měla nápad -

Všude létá kamení Duše sedí na kmeni Čarodějnice tu není Věnuje se uklízení A tak duše za nápady zalétla si do zahrady Hned ji múza uchvátí Panákovi namlátí!

Jsem na své malé chatě v lese. Je půlnoc – Svatojakubská noc. Vidím, jak se čarodějnice slétají na svůj pravidelný sabat na naší mýtině. A měsíc mě láká ven. Bojím se o však o svou duši, a tak pouze postávám tajně za oknem. Strach mě tíží jako kamení. Z ohně, kolem kterého tančí v divokém reji, létají k nebi jiskry. Sleduji, jak namlátili nahodilému poutníkovi, který se mezi ně omylem připletl. Je lépe zůstat v bezpečí u kamen. Dobrý nápad. Jdu spát.

Žila byla jedna čarodějnice, která měla duši zkaženou až běda. Bydlela v chatrči na kraji lesa u ztrouchnivělého kmene a zahradu měla plnou kamení. Jednou dostala nápad. Rozhodla se, že vyčaruje panáka na strašení dětí. Když vyšla z chatrče, našla ležet květináč na zemi a tak ho uklidila. Pak nasedla na koště a letěla umístit panáka na pole. Jenže se přpočítala. Seběhly se děti z vesnice, kterým se panák nelíbil a tak čarodějnici namlátily.

Na zahradě po panáku dostala jsem nápad,že dnes místo uklízení - tužky mám se chápat.Tužka s duší čarodějnic po papíru létá a já píšu ,světe div se i když mám svá léta.I když jsem už matka kmene je to pro Vás znamení,lepší báseň nenajdete (těžká je jak kamení) ! Když mi potom napíšete že to pro vás není hyt, tak si příště dejte pozor : mohla bych Vám namlátit!!