Výlet do tajemna...
Moje milé, moji milí, tak jsem vám nějak nemohl usnout a "myšlénky divné mi v hlavě rotovaly", to je podle pana Jiřího Suchého. No a nač jsem si vzpomenul?
Bylo to snad v roce 195O, čas lásek prvních a malin nezralých... Moje, snad jedna z lásek nejprvnějších, byla tehdy buď na prvním pionýrském nebo posledním skautském táboře (v tomto roce jedno začínalo a druhé končilo) a poslala mi pohlednici s přáním, abych v den návštěvní (tedy v neděli) přijel na kus řeči.
Neváhám, jedu... Tábor - pamatuji jako dnes - byl kousek od Bystřice pod Hostýnem, za Dřevohosticemi (tedy směrem na Přerov) v blízkosti obce Nahošovice. Bližší popis jsem neměl, v životě jsem tam nebyl, až... V Dřevohosticích jsem začal mít dojem, že to tu znám, že je nutno jít tam a tam, odbočit tudy a za tamtím topolem se cesta musí zatočit doleva, pak půjde kolem toho obilného pole - no divné, předivné.
Teprve po letech jsem zjistil, že patřím snad k 70% populace, jejíž jedinci alespoň jedenkrát v životě se setkávají s parapsychologickým jevem, v češtině vyslovovaném snad "dežávú" - francouzsky Déj'a vu (vědecky paramnésie), tedy s tím, že najednou mírnyx-dýrnyx se setkáváme se zdáním: "Proboha, tohle znám, tohle jsem už zažil." (Existuje také odrůda: "Tohle už jsem slyšel," kdy víte, co od někoho za chvíli uslyšíte.
Takže, poj'dme si trochu zaparapsychologovat - odvede nás to od toho věčného rozjímání, co a kdy vařit, atp. A aby toho nebylo málo - co představy a předtuchy? Varování v podvědomí, tomu se vyhni, či naopak nabádání, to učiň ke svému prospěchu... Kdo chce bádat na vědecké úrovni, najdiž si další třeba na Wikipedii. Přeji hezký den!
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tak pokud vím, tak se
Tak pokud vím, tak se tomuhle říká karmické zadání...vše, co uděláme, vše, co řekneme, si sebou neseme do dalších životů, ale je jen na nás, jestli to dokážeme změnit a jak se chováme a co si sebou potáhneme dál...
to, že máme předtuchy, něco vnímáme, co nejde vidět, že nasloucháme, to je možná šestý smysl, ale já bych tomu odborněji řekla Třetí oko...má ho každý člověk, jen někdo to má zavřené, někdo pootevřené a někdo přes třetí oko vnímá všechno...vidí duchy, cítí chlad, vidí anděle a komunikuje s jiným prostorem...
po smrti malého mi asi tři týdny, několikrát denně, v denní i noční hodinu, vyzváněl telefon, pevná linka, po každé, když jsem telefon zvedla, nikdo se neozval a nejsem ve zlatých stránkách...praskaly nám pořád žárovky...při mém smutnění jsem se druhý den ráno probudila a pod břichem jsem našla pírko, bílé maličké pírko, mé peřiny doma obsahují jen dutá vlákna...
mě se zdál celé těhotenství sen, v kterém jsem ležela na zemi, kopala jsem okolo sebe nohama, chtěla jsem hrozně křičet, ruce jsem měla složené na hrudníku, všechno okolo mě bylo zašedlé a v tom snu jsem se cítila nešťastná, zoufalá a bezmocná, že mi něco schází, nemůžu to mít, ale nebyl důvod...po probuzení mi bylo mizerně a chtělo se mi hrozně plakat...od msrti mého syna se mi to už nezdálo...nikdy a cítila jsem se úplně stejně jako ve snu...
a tím to nekončí, ale asi bych měla mnohem delší příspěvek...
Jeje, u nás je to skoro normální.
Můj tatínek položí dlaň do vzduchu, nedotkne se, ale cítíte teplo. Můj dědeček z tátovy strany už nežije, ale namaloval čtveřici talířů... A ty talíře vždy spadnou, když se má někomu z rodu něco stát. Jako by je někdo zahodil...
Že prožívám něco, co už jsem jednou zažila, to mám naprosto běžně. Dokonce cítím pohled, nebezpečí, i když se má něco zlého stát. Někdy se moje předtuchy nevyplní, naposledy se vyplnila až příliš. Začínám si tenhle šestý smysl hýčkat a naslouchat mu. Ono asi vážně je něco mezi nebem a zemí...
Taky to znám
nedávno se mi zdál sen a ráno sem si říkala, že už se mi jednou zdál úplně stejný...
i když něco dělám , tak si říkám, to je mi jaksi povědomé jako bych to už někdy prožila
Tohle znám...
a nebo taky, tohle sem už prožila.... Většinou je to tak že se mi zdá hooodně živý sen a do dvbou týdnů to skutečně prožiji. Mám to už od malička. Několikrát se mi stalo to že sem "dvakrát" zažila stejný rozhovor s přáteli... "Dvakrát" dostala stejně neoprávněně výprask...Někdy by měl člověk dát na předtuchu a sklidit se dřív, než se začne rozdávat.
"Tohle už jsem
"Tohle už jsem slyšel,"...tak to je přesně můj případ. Tohle jsem si říkala nepočítaně, ale když si tak vzpomenu, tak nejčastěji se mi to stávalo v dětských létech, řekněme těch pubertálních...teď si poslední dobou nic takového neuvědomuji.
Ale jednou, před lety, mě sledovalo UFO!