Staré pověsti české

Na každém šprochu, pravdy trochu. Co je pravdivé na nejstarších českých pověstech, se můžeme jen dohadovat. Opravdu je země pojmenovaná po Čechovi? Žila Libuše a určila polohu našeho hlavního města? Nebo chtěl jen Kosmas zaplnit prázdnou díru v historii? Ať je to jak chce, díky převyprávění Aloise Jiráska se pověsti staly nedílnou součástí kulturního dědictví. Staré pověsti české by neměly chybět v žádné rodinné knihovně a znalost legend by měla patřit k všeobecnému přehledu.

Ale ačkoliv se děti  snažím vést k poznání své země, její historie i významných osobností, určitě jim ještě několik let nebudu předčítat Jiráskovy Staré pověsti české. Byť je to krásná kniha, pro děti je těžko stravitelná. Mnoho slov se již dnes bežně neužívá, výrazy jsou zastaralé a mnohdy i zapomenuté. Pamatuji si ještě ze své školní docházky, kdy jsme měli za úkol zpovídat prarodiče, co znamenají některá slova.

Naštěstí i jiní přišli na to, že je potřeba dětem naservírovat klasiku na čistém talíři a tak můžeme na knižních pultech najít převyprávěné pověsti od Jany Eislerové. 21 pověstí je určeno těm nejmladším čtenářům, tomu odpovídá i délka jednotlivých legend. Pro každou je vyhrazena jedna dvoustrana, bohatě doplněná líbivými ilustracemi.

Děti se tak seznámí s bájnými postavami od praotce Čecha, krále Ječmínka, až po Blanické rytíře. Dozvědí se i legendy spojené se stavbou Karlova mostu, staroměstského orloje nebo tajemství Faustova domu. Některá vyprávění se tak mohou stát zároveň i pozvánkou na daná místa.

Informace o knize: