Děti a internet

11. Březen 2010 berka

V kruhu rodinném

Domácností, kde je alespoň jeden počítač, stále přibývá. A to je dobře. S počítači se dnes setkáváme už na každém kroku. Je to nástroj pracovní, je to stroj pro zábavu, ale i poučení a výuku. A s připojením na internet je to maximální zdroj informací. Ale jako rodiče si neustále klademe otázku, nakolik máme tuto technickou vymoženost dopřávat dětem a od jakého věku je k počítači pustit.

Předškolní děti obvykle po počítači ani zvlášť neprahnou. Vystačí si se svými hračkami a s naší pozorností. I je ale můžeme čas od času na počítač pustit. Můžeme jim najít jednoduché výukové programy většinou na určování barviček, základních tvarů, nebo třeba poznávání zvířátek, nebo je nechat vymalovávat obrázky on-line. Dítko se pomalu učí ovládat myšičku, klik a dvojklik, orientovat se po pracovní ploše.

S příchodem na základní školu se děti o počítač hlásí už poněkud více. Nezapomínejme, že to pro ně má i význam sociálního zařazení. Žijeme v konzumní společnosti, může se nám to nelíbit sebevíc, můžeme do dětí hustit vlastní morální hodnoty, ale nic si nenalhávejme - bez přístupu k počítači budou prostě OUT!

Mladší děti na počítač chodí hlavně kvůli hraní her. Je to přirozené a nemá význam jim v tom příliš bránit. Udržujte si ale přehled o tom, jaké hry hrají a pokud se vám nelíbí, řekněte jim to a zkuste společně najít nějakou vhodnější hru. Vůbec nebude vadit, když si zahrajete s nimi.

Oproti tomu starší školáci už daleko více vyhledávají zábavu, ať už tu pasivní, kdy stahují množství dat do svých PC, nebo aktivní, kdy je pro ně na prvním místě internetová komunikace. A že by si chtěli takto povídat s námi, na to rychle zapomeňme . I v takovém případě je ale na místě mít přehled o tom, které stránky mladý uživatel navštěvuje a s kým si píše. Nejde o žádné slídění, nezapomínejme, že i děti mají právo na soukromí. Je to spíše otázka vzájemné důvěry.

Virtuální svět má jedno velké úskalí. A to je právě ta virtualita. Nevíme, kdo sedí za monitorem a klávesnicí na druhé straně, neznáme jeho úmysly. Bylo by nesprávné si myslet, že všichni na světě jsou ti hodní. Opak je bohužel častou pravdou. Aby se nestalo nic, čeho pak můžeme litovat celý zbytek života, stačí dítě naučit dodržovat několik bezpečnostních pravidel:

Pravidla bezpečného internetu pro děti:

• Neuvádět nikde své osobní údaje (jméno, adresu). Je to jako dávat někomu klíče od bytu!
• Osobní heslo chrání tvé soukromí, drž ho proto v tajnosti a nikomu ho nesděluj – dokonce ani svému nejlepšímu příteli nebo někomu, kdo se tváří úředně.
• Nacházet kamarády on-line je bezva, ale řekni raději rodičům, s kým ses skamarádil a kdo jsou tví noví přátelé.
• Pokud se chceš setkat s někým, koho jsi poznal na internetu, požádej rodiče o svolení a nechoď na schůzku bez doprovodu dospělého.
• Je spousta prima věcí na netu, ale je tam také mnoho špatného! Proto vždy řekni rodičům nebo učiteli, pokud uvidíš něco, po čem se cítíš trapně.
• Chatování může být zábavné, ale nemusíš v diskuzní místnosti trčet, pokud se tam cítíš trapně nebo ohroženě. Pamatuj, ty tomu velíš!

Nakonec připomínám, že děti se nejvíce učí od nás, my jsme jim vzorem. Pokud jsme my ke všem po síti důvěřiví, po prvním virtuálním setkání vyměňujeme icq, skype a telefonní kontakty, bez zábran se cizí osobě svěříme se svými osobními bolístkami... velmi těžko pak budeme dosahovat toho, aby dítka nebyla takto lehkovážná.

Zdroj pravidel: Saferinternet.cz