Deset slov - Říjen 2008

Proč nemají břízy rády podzim. Nedaleko malé vísky stála bříza. Byla krásná, štíhlá, ztepilá. Pod jejími větvemi postávali milenci, kteří si šeptali slova lásky. I bříza zatoužila býti milována. A dočkala se. Na jaře, když byla v květu, přiletěly stovky včel, které obdivovaly její krásu. Zlákala je její sladká vůně, něžně ji obletovaly a líbaly její květy. Bříza byla šťastná a včelkám lásku opětovala.

Tvořivý sen tiše snít, barevné dny v duši mít. Podzimní sen je tak vřelý, hřeje jako čokoláda. Horké léto dávno není, podzimní je nálada, krása barev nás osmělí, listí k zemi opadá. Necháme se touhou zlákat, radost ze své duše čnít. Smutné pole dávno holé, vlahý vítr pohladí, pro chladné dny plné mrazu, polštář z barev připraví.

Sedím vedle postýlky své měsíční holčičky a pozoruju ji. Malou hlavičku se zavřenými očky, hrudníček, který se v pravidelných intervalech zdvihá a zase klesá. Tak je tu mezi námi, malý brouček s křikem který otřásá základy, ale který nám, rodičům, připadá jako ten nejkrásnější. Ručičky nad hlavou, jako by na ni někdo mířil pistolí a zavelel : Ruce vzhůru! Ale pěstičky zaťaté jako důkaz, že ona se tak snadno nevzdá. Je to malá bojovnice, která toho za svůj krátký život už tolik zkusila!

Přichází podzim, někdy smutný, uplakaný, ale umít být i barevný a krásný pak je čas, horké čokolády, vyhřáté místnosti a psaní básní. Venku je sychravo, ale i krásně….., ze stromů opadává listí a my doma u krbu skládáme básně.. Ač venku není sluníčko, stejně nás procházká zláká, vítr nám čechrá vlásky Ač není květen a není čas na něžné lásky.. Pak doma koukáme smutně z okne, přijde nám, že jsme uprostřed pole, kde není kousek štěstí, ale snažíme se mít úsměv na tváři, i když se zaťatou pěstí..

Příběh,podaný pouze při použití počátečních písmen "p",plus pěti párů povinně přikázaných pojmů,podle pokynů přísné paní programu. Poezie překáží,próza povídkáři pomůže... Počátek,přečtěte prosím,přátelé,přítelkyně:

Horká čokoláda provoněla celý byt, čekala na malého chlapce, co šel na pole barevné listí poklidit. Krutý vítr cuchal chlapci vlasy, podíval se náhle, ze stromu opadávalo listí neustále. Vítr s nimi tvořil kola, chlapci se zamotala hlava dokola. Vůně čokolády se dostala už i k němu a zalákala ho k rychlému běhu. Vzal si čokoládu a papučky, co z pod deky ční a díval se, jak se léto vytrácí.