Deset slov - Prosinec 2008

Kdykoli si vybavím slovo Vánoce, automaticky se mi vybaví ony omšelé fráze, jimiiž televizní herci či dotazovaní spoluobčané na ulici odpovídají na otázku, jak si představují ty nejideálnější svátky. "Klid, čas strávený se svými nejmilejšími, láska, rodina..." I já si ty letošní představovala trošku jinak. Mlsání cukroví, pohádky, nohy na stole plném jídla, které se jen v přestávkách mezi televizními pořady doplní. Pod stromečkem něco užitečného do kuchyně, teplé ponožky, či zlato, které ozdobí mé ruce či hrdlo.

Na konec roku dokonce se těším,
že nastane už vytoužený klid,
pravda, kdykoliv jsem mohl stát se lepším (nebo lehčím?),
sváteční mlsání snadno přerušit...

Opomenout nelze, moje nejmilejší
přestávku v jídle stále nabízela,
z té pauzy jsem se snažil vykroutit
řka: "Trocha žvance nic mi neudělá,
uvidíš, drahá, budu zase fit."

Čerti se za okny kroutí,
opomenout mohu je však,
počasí mě nezarmoutí,
nemrtvý když rmoutí mě drak.

Pravicí svou zlato kopu,
věže stavím jako tele,
dokonce i těžím ropu,
cítím se u toho skvěle.

Vichřice sloupy naklání...
A bác. A klid. A přestávka.
Uprostřed piva mlsání.
Beznaděj, vztek a nadávka.

Nejmilejší potěšení,
ČEZ mi zase do něj vlez,
baže je to na věšení,
kdykoli, včera i dnes.

Nemusíš se tolik kroutit Dej si pohov dej si klid Není třeba se hned hroutit Všechno co chceš, můžeš mít. Jen vytrvej dokonce Není žádná přestávka Nezapomeň na zvonce A pak přijde pohádka. Může přijít kdykoliv Nepřerušuj čekání Stát se může cokoliv Nejmilejší mlsání. Hodně zlata není skvělé Opomíjíš srdce hlas Ztratíš Lásku, to je celé Nevzdávej se vždyť máš čas.