Blogy

Pořád přemýšlím nad tím, co bylo špatně...pořád se trápím myšlenkou, jestli jsem udělala pro svýho chlapečka všechno, pořád myslím na to, jestli jsem mu mohla nějakým způsobem pomoct, jen jsem nepoznala, že je zle...pořád se trápím...jsem špatná máma, když jsem se nepostarala o zdraví svýho chlapečka???jsem špatná máma, když jsem věděla, že bolení bříška je nesnesitelný a já stejně neudělala všechno proto, aby tu byl???

Muj mily synu...za nekolik hodin to bude presne rok,co ses nam narodil. Rozzaril si nase zivoty jako slunce. Kazdy den nam svitis a diky tvym paprskum dokazeme byt stastni. Jsi to nejkrasnejsi, co me v zivote potkalo. Diky tobe ziju. Bud takovy jaky budes chtit byt. Bud stastny, vesely, usmevavy, uplakany, vztekly, spokojeny. Bud zdravy...

Vsechno nejlepsi k tvym prvnim narozeninam!!!

Miluji te

Mama

Proč jsem takový,když slova svá Ti slibuji?

Proč sem takový,když tolik Tě miluji?

Proč pocit mám,že rozbíjím nám lásku?

Proč na srdci mám další černou pásku?

Proč nesmím být Ti na dosah?

Proč duše má volá na poplach?

Proč pouze výčitky slyší má Seii?

Proč neslyší slova,která srdce hřejí?

Proč sem,lásko,tak bezcitný?

Proč trpět musí,Tvé oči nevinný?

 Proč pocit mám,že svázané mám ruce?

Tak jako na stromech opadávají poslední zbytky listí a počasí za okny našich chaloupek připomíná pláč a smutek,stejně tak se v tomto období cítí někteří z nás.V období,kdy většina rodin chystá cukrový,předvánoční úklid,vymýšlí poslední dárečky a začíná rekapitulovat uběhlý rok,my,osamělí,padáme ve své samotě do častých pocitů depresí a marně zkoušíme hledat to krásné,co nám ten poslední rok přinesl.A čím více hledáme,tím větší splín na nás padá.Důvod je jediný.Není s kým se podělit!Nikdo nevezme Vaši ztrápenou hlavu do

Ach jak závidím těm, u kterých se stále dělá lampionový průvod. Tady nic takového není. A já po něm tolik toužila, že už jsem hledala tyčku na zavěšení našeho lampionu a že si uděláme průvod sami. Ale lije tu, tak nic z toho. Tak aspoň pro potěchu martinské rohlíčky, nebo též podkovy, jak chcete.

 

 

Včera jsem byla po opravdu dlouhé době u hrobu svých prarodičů, kde mám urničku svoji dcery. Ani jsem nečekala,že me to takhle vezme, ale vzalo. Jen co jsem uvidela tu urnu, tak mi zacali tect slzy. Ja na ni myslim každy den, ale je to jine..tohle bylo hmatatelne. Videt napdane jeji jmeno na urne..zase me to pripomelo,ze je to pravda a ze se to opravdu stalo...Nevim, ale kdyz na ni myslim a v duchu si s ni povidam,tak je to jako by tu byla se mnou,proto mi to prijde jine.

Ahoj Verunko,

možná to znáte taky, je večer, děti se spokojeně zavrtaly do peřin a pro vás konečně nastala chvíle klidu. Ale místo toho, abyste si sedla, četal nebo se dívala na televizi, pořád přemýšlíte, do čeho se pustit.