Už si z Honzíkem nevím rady, je to moc šikovný a statečný kluk, jenže na začátku ledna dostal zánět středního ucha a my sme s ním museli do nemocnice na píchnutí ouška a od té doby, kdykoliv kamkoliv přijdeme, třeba jen na návštěvu ke kamarádce začne strašně plakat a dostane téměř záchvat, celý se klepe a neustále opakuje "Neboj se, neboj se" Je mu 21 měsíců a tohle je způsob, kterým projevuje strach. Večer před spaní, si lehne do postýlky a znovu začne opakovat "neboj se,..." Už nevíme jak ho uklidnit. Začínám z toho být opravdu zoufalá...
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Budu moc ráda za jakoukoliv radu.
Písnu ti soukromou zprávu
den
Díky moc. malej má postýlku hned vedle mé postele. Během noci se dvakrát vzbudí se strašným pláčem, když mu začnu říkat "Maminka je u tebe, neboj se, maminka tě nikomu nedá, nemáš se čeho bát, atd." Tak se po chvíli uklidní a zase usne. Honzík je na tom s řečí celkem dobře a s chápání taky. Zkouší zpívat písničky a opakuje básničky. Dává dohromady věty ze tří slov.
11. 2. jdeme k doktorce, tak uvidím co mi na to řekne. No a v dubnu máme jít na psychologické vyšetření, kvůli tomu jaký měl porod. Myslím že se tam ale sekne a neudělá vůbec nic. Stejně jako to dělal na rehabilitacích.
Katka
Ahoj Kateřino
Já mám zkušenost podobnou, po záchvatu febrilních křečí, odvozu rychlou, hospitalizaci na JIP, posléze na normálním oddělení, dnech plných hadiček, přístrojů a strachu...je Kubík hysterický vždy, když uvidí někoho v bílém plášti...
ale tohle se nám neděje a myslím, že byste měli požádat nejdříve o radu pediatra...
Víš, hodně důležitý je, jak hodně malej mluví nebo vnímá to, co mu říkáte....ale Kuba je vlastně stejně starý....a když má strach, daří se mi ho utišit docela snadno...
A to že má strach v postýlce, kde by se měl cítit bezpečně, není asi už vůbec dobré...
Možná si k němu lehej večer...aby tě cítil u sebe...třeba potřebuje ujistit se, že není sám, že nemusí mít strach...ale nenauč si ho na to...jako já tenkrát...pár večerů, pak třeba sednout k postýlce a držet za ruku a pořád opakovat, že se nemusí bát.....
A dokud se to alespoň trošku nezlepší...návštěvy a podobný akce bych dočasně úplně vypustila...ať kamarádky chodí zatím k vám....