Proč je někdy příroda tak krutá!


Naše Nelinka je vytoužené dítě po třech letech snažení a proplakaných nocí proč zrovna nám to nejde se nám nakonec na druhý pokus umělého oplodnění zadařilo.Bohužek už na začátku těhotenství vznikly první komplikace a už jsem myslela že žádné miminko nebude,ale nakonec to dopadlo dobře.Bohužel jsem celé těhotenství měla rizikové a tak jsem ho musela celé proležet,ale stálo to za to.I když se Nelinka narodila o sedm týdnů dříve a měsíc strávila v inkubátoru je vcelku zdravé čiperné dítě a moc jí milujeme.Za šest týdnů po porodu jsem zjistila,že jsem v jiném stavu po prvé to byl šok, vůbec jsme to nečakali,že bych vůbec mohla otěhotnět přirozenou cesto,ale byli jsme štastni.Opět jsem byla na rizikovém těhotenství od začátku byli problémy.Musela jsem přestat kojit což mě velice mrzelo,ale jsem ráda že jsem Nelinku kojila aspon osm měsíců.Ve 20.týdnu těhotenství nám řekli,že to bude chlapeček byli jsme nejštastnější na světě a vše je v pořádku předčasnýho porodu se nemusím obávat.Nelinka hladila bříško a mi jí povídali,že tam má brášku a že se na nic moc těší.Za 5 dní po oslavě Nelinčinýho prvního roku jsme ve 23.týdnu těhotenství  ppřišli o našeho zdravého a milujícího chlapečka o našeho andílka.Přes veškerou snahu lékařů porod zastavit jsem stejně porodila,kdyby ještě pouhých 14dní v bříšku vydžel mohl by tu být snáma.Vůbec jsem se sním nestihla rozloučit a to mě nejvíce mrzí a pořád užíra na srdíčku.PROCˇ procˇ PROCˇ je příroda tak krutá a zlá, proč nám to dělá,vždyt jsme si to nezasloužili nikdo znás a snad mluvím za všechny co mají podobný osud,ale mě nad vodou drží naše zlatíčko naše Nelinka na kterou jsme pár let čekali a bojovali aby byla snáma.A doufám,že jí toho bratříčka jednou pořídíme i když mám z dalšího těhotenství obrovský strach,zažít to znova to už bych asi neunesla.Ale těm co osud a příroda nepřeje a stane se jim něco podobného a na ně doma žádné zlatíčko nečeká,tak jim přeji skvělou rodinu a přátelé,kteří jsou tím nejlepším lékem na bolest,znám i ze své zkušenosti.


Je mi to tak líto,

vím přesně, co prožíváš. Já přišla o první miminko v 11. týdnu pro zamlklé těhotenství, podruhé ve 22.týdnu. Otázkou PROČ??? se zabývám pořád, i když je to už měsíc, stále jsem úplně na dně. Beru antidepresiva, chodím k psycholožce, nic nepomáhá. Navíc příčinu potratu se nepodařilo zjistit, naše miminko bylo úplně v pořádku. Ty už máš doma alespoň jedno dítko, já s manžou nemáme žádné O to víc je v našem srdíčku prázdno... Chtěli bychom to zkoušet znovu, ale mám strach otěhotnět, že se zase něco pokazí, neunesla bych rodit mrtvé miminko znovu...



 Ahoj, drž se, je to moc

Ahoj, drž se, je to moc težký, vím o čem mluvím...ať se v tvé náruči brzy zjeví krásné a zdravé miminko...





Hani

Obrázek uživatele bibi

 





Hani,

Obrázek uživatele Amabilis

drž se. CO víc k tomu dodat

 




Hani,

Obrázek uživatele Moni

po precteni Tveho pribehu nevidim pres slzy na monitor. Taky jsem prisla o miminko, skoro ve 24.tydnu a predtim v 8 tydnu...tezko rict, proc nas zivot takhle zkousi, neni to fer Preji Ti aby dalsi miminko vyslo a bylo zdrave a Nelinka aby krasne rostla a byla zdravoucka!