a že jí pak zavolám zpět a popovídáme si o tom.Moc mě to mrzí,ale já si v tu chvíli vůbec neuvědomila co tím spůsobím
.Plakala a ptala se proč se na to měla koukat,že už tak má strach po tom co se stalo mě a já měla chuť skočit z mostu.Jsem tak pitomá,ale jak jsem zvyklá o všem s ní mluvit vůbec mi to v tu chvíli nedošlo že jí to moc dobře neudělá!!!!!!!!!Omlouvala jsem se jí a ona že to je v pořádku,že na to zapomenem a věřím že ona to pochopila,ale já mám na sebe hroznou zlost
.Ve čtvrtek jde na velký ultrazvuk a já mám hrozný strach abych něco nepřivolala.Nejsem věřící,ale budu se modlit aby bylo vše v pořádku.Je to opravdu hrozné,člověk má v sobě smutek a ublíží druhému ani neví jak!!






Fufíku, netrap se, kdyby
Fufíku, netrap se, kdyby se ti nestalo, co se stalo, tak by se na to podívala, ale ty jsi tohle neudělala schválně...bojí se, tak jako se bojíš ty o ní...ale nic špatného jsi neprovedla...já jsem zvědavá, co bude dělat moje sestra až otěhotní...jednou jsme se bavily a že se strašně bojí, že prožije něco stejného..ten strach už tam bude vždycky...sestra je rozumná a pochopila to...drž se...bude to pro obě moc těžký období..
Fufíku,
no tak, neudělala jsi to schválně a sestra má určitě dost soudnosti a snad je dospělá, takže se může rozhodnout na co se chce koukat (číst, poslouchat...). Pokud se vyskytne nějaký problém, tak jí nevědomost nepomůže. A na přivolávání nevěř. Příroda už rozhodla, jak to bude nebo nebude a nějaká televizní relace to neovlivní. Chybí mi tu hladící smajlík.
Prostě v těhotenství máme každá strach, který už nikdy neskončí a nepomůže ani to, že se dítě v pořádku narodí a prospívá a tak. Prostě mateřství je už strach až do smrti. A tak to musíš brát. Vím, jak jsi to myslela, ale to bys jí pak nesměla říkat opravdu nic. Ani teď, ani až se malé narodí...